Přístupy celkem: 958
Přístupy dnes: 11
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x960 a vyšší
Redakční práce: odborná literatura
KADRNOŽKA, Jaroslav 
Globální oteplování země. Příčiny, průběh, důsledky, řešení 
 Brno: VUTIUM, 2008. ISBN: 978-80-214-3498-1.
Počet NS: 467
 
Kniha navazuje na předchozí úspěšnou a oceněnou autorovu knihu „Energie a globální oteplování. Proměny Země při opatřování energie“. Je však mnohem obsáhlejší, přináší velké množství nových poznatků a je také výrazem autorova myšlenkového zrání v předmětné problematice. Publikace je určena široké veřejnosti, ale mnoho informací může poskytnout i odborníkům. Byla napsána se záměrem osvětlit v co nejširších souvislostech jeden z nejvážnějších globálních problémů nejen lidstva, ale následně celé rostlinné i živočišné říše na Zemi, který se vyhrocuje s velkou rychlostí. Současně však chce ukázat, že lidstvo má dostatek prostředků pro jeho vyřešení. Je však třeba přistoupit k tomu globálně, celosvětově, velmi rychle, komplexně a dostatečně razantně. Kniha je v porovnání s řadou knih, které v poslední době na téma globálního oteplování a následných klimatických změn vyšly, ojedinělá ve dvou směrech: Za prvé šíří a komplexností pojetí, neboť podrobně probírá nejen příčiny, průběh a důsledky globálního oteplování planety a velkým množstvím informací je dokládá, ale rovněž podrobně, téměř na celé polovině rozsahu, osvětluje také možnosti řešení, vždy s kritickým hodnocením (současné a blízké i vzdálenější) dostupnosti příslušných technologií, včetně ekonomických nákladů. Za druhé podrobně vysvětluje a hodnotí fyzikální, chemické a biologické podstaty všech dějů, které se při globálních klimatických změnách na Zemi projevují, a jejich velmi složitých souvislostí na úrovni vědecké monografie, ale bez náročného matematického materiálu tak, aby výklad byl srozumitelný co nejširšímu okruhu čtenářů.

JELÍNEK, Jan 
Střecha nad hlavou. Kořeny nejstarší architektury a bydlení 
 Brno: VUTIUM, 2006. ISBN: 80-214-2367-6.
Počet NS: 464
 
Zatímco většina publikací o historii architektury začíná egyptskými pyramidami nebo neolitickou Mezopotámií, tato kniha se zabývá kořeny architektury, předcházejícími Egypt a Mezopotámii. První část knihy nazvaná Jak přežít obsahuje kapitoly člověk a podnebí, obydlí a materiál, sociální vztahy, náboženství a posvátná místa v obydlí a mimo ně, svatyně, obětiště, ceremoniální architektura i příklady monumentální architektury u tak zvaných přírodních národů. Ve druhé části nazvané Pohled do minulosti probírá autor archeologické doklady nejstarší lidské stavební činnosti z doby před 300 000 lety, kdy na naší planetě žili naši předchůdci – Homo erectus, přes první zemědělce mladší doby kamenné až po architekturu následujících údobí pravěku tj. doby bronzové a železné, kdy již alespoň v některých oblastech starého světa začíná doba historická. Ve třetí části nazvané Mizející svět vychází autor z architektury posledních lovců a některých zemědělců i nomádů, především těch, které poznal z vlastní zkušenosti. Závěr knihy je věnován prvkům tzv. primitivní architektury, které na některých místech přežívají dodnes, případně jsou zajímavé svou invencí, materiálovou, tvarovou i jinou, i pro dnešní moderní dobu, kdy se často ohlížíme zpět, abychom pochopili naše potřeby i zájmy, abychom co nejlépe porozuměli sobě samým, současnému člověku. Je to široký srovnávací antropologický pohled. V knize je tak soustředěn bohatý materiál provázený autorovými názory na vývoj lidské kultury a především architektury, často poprvé publikovaný. Jde o výsledek celoživotních zkušeností a rozsáhlé znalosti tématu i příslušné literatury. Vzniklo tak dílo základního významu pro všechny, kdo se zajímají o architekturu a její začátky, o to, jak se člověk dokázal chránit proti nepřízni prostředí v nejrůznějších podmínkách, kdo jsme a jak jsme se kulturně vyvíjeli. To autor ukazuje právě na kořenech a na počátcích architektonického vývoje včetně jeho souvislostí podnebných, ekonomických, sociálních, náboženských a jiných. Kniha je určena nejširšímu okruhu čtenářů, zájemcům o architekturu, o všelidskou kulturní historii, etnografům a archeologům. Soustřeďuje celosvětový materiál v unikátní podobě bohatě ilustrovaného kompendia, které zatím není k dispozici nejen v české ale ani v zahraniční literatuře.

PEPRNÍK, Michal 
Topos lesa v americké literatuře 
 Brno: Host, 2005. ISBN: 80-7294-153-4.
Počet NS: 252
 
Tato monografie je první českou systematickou tematickou studií americké literatury v knižním rozsahu. Les představuje v období od jejího počátku do poloviny 19. století nejdůležitější formu přírody, s kterou se Američan střetával a kterou si podroboval. Topos lesa figuruje v řadě významných děl zkoumaného období a stává se důležitým kompozičním a významotvorným činitelem. Topos je tu chápán jako „místo s příběhem", jež funguje jako pořádající struktura, neboť se vyznačuje určitou izotopií funkcí. Metodologicky autor čerpá inspiraci z americké tematické kritiky a českého strukturalismu v konfrontaci s postupy kulturních studií, psychoanalýzy a dekonstrukce. Koncepce toposu lesa vychází z tematologických prací Daniely Hodrové, podnětů Jurije Lotmana a Michaila Bachtina. Práce se tedy snaží syntetizovat nejdůležitější aspekty západních a středoevropských interpretačních přístupů a vyhnout se mechanickému schematizování - každý rozebíraný text je současně chápan jako jedinečný tvar. Autor práce se nezabývá jen významovým rozborem z tematického hlediska, ale postihuje také posuny v pojetí etických a estetických norem, hodnot a funkcí spojených s toposem lesa.

FRYE, Northrop 
Anatomie kritiky 
Překlad: Ficová SylvaBrno: Host, 2003. ISBN: 80-7294-078-3.
Počet NS: 440
 
Anatomie kritiky Northropa Frye je výsledkem dlouholetého studia literatury, literární vědy i teologie. Poprvé vyšla roku 1957 v Princetonu a dnes je považována za jednu ze základních literárněvědných prací druhé poloviny dvacátého století. Frye vychází z předpokladu, že literární věda má vlastní strukturu poznání, a snaží se o vymezení jejích principů a terminologie. Ve čtyřech esejích se zabývá historickou, etickou, archetypální a rétorickou kritikou a uvádí příklady z antické i moderní literatury. Jednotlivá umělecká díla chápe jako součásti kultury a civilizace a odmítá jejich hodnocení z ideologického hlediska. Anatomie kritiky vzbudila velkou pozornost svým obsahem i formou. Inspiraci z ní dodnes čerpají nejen literární vědci, ale i umělci.

SCHOLES, Robert a KELLOGG, Robert 
Povaha vyprávění 
Překlad: Sečkař MarekBrno: Host, 2002. ISBN: 80-7294-069-4.
Počet NS: 328
 
Kniha dvou významných amerických literárních teoretiků se snaží podrobným studiem dějin literatury a srovnáváním podoby a způsobů užití nejrůznějších vyprávěcích prostředků dobrat podstaty narativní literatury a jejího vývoje a poopravit nebo přímo vyvrátit některé názory běžně rozšířené mezi literárními kritiky. Výsledkem je narativní literatura viděná v poněkud nečekaném světle. V dnešní době dominantní románovou formu již nelze chápat coby završení dlouhého dějinného vývoje ani jako nejdokonalejší výdobytek, jehož bylo narativní písemnictví schopno dosáhnout. Vše, co jednou vznikne a vyvíjí se, nutně spěje k zániku. To platí i pro román, jehož určité tendence v minulých desetiletích jako by již začínaly toto nevyhnutelné vyústění předjímat. Velmi čtivá esejistická forma studie není nijak na překážku čtenáři, který chce studované problémy vidět v co nejširších souvislostech. Autoři navíc své pojednání doplnili rozsáhlými úryvky zkoumaných textů od antiky přes národní literatury středověku až po nejvýznamnější díla dvacátého století, čímž umožnili okamžité srovnání a ověření předkládaných tvrzení.

ČERVENKA, Miroslav 
Dějiny českého volného veršeUkázka
 Brno: Host, 2001. ISBN: 80-7294-015-5. 
 Kniha je souvislým vývojovým obrazem dějin českého volného verše. Úvodní kapitola přináší výklad principu rytmu ve volném verši v termínech rytmického zaměření účastníků poetické komunikace, vyjádřeného při tvorbě i vnímání specifickou rytmickou intonací. Následujících pět kapitol konkrétně a na základě individuálního rozboru všech relevantních textů probírá cestu volného verše od jeho počátků v symbolismu přelomu století až po autory let padesátých a šedesátých, přičemž tvorbu zařazených autorů sleduje až do současnosti. Veršový rytmus je pozorován v souhře celé poetiky zkoumaných děl, jejich významové výstavby, v souvislosti s básnickými směry a uměleckou orientací skupin i individualit. Čtenář je tak informován např. o typech poetistické tvorby a o zásahu klasického i pozdního surrealismu, podrobně jsou probrány rytmické styly básníků Skupiny 42, Holanův verslibrismus v lyrice i epice, obraty k volnému verši u autorů starší generace (Seifert, Hrubín, Závada) v 60. letech, proměny rytmu intenzivně spolutvořící básnický vývoj Jana Zahradníčka nebo Ivana Diviše. Jsou rozpoznány a pojmenovány některé přechodné útvary mezi veršem volným a pravidelným. Na pořad přicházejí volné verše desítek básníků — nejmladší ještě sledovaní jsou Petr Král a Jiří Kuběna. V závěru se klade aktuální otázka krize volného verše v současnosti. Jednotný metodologický přístup a systematické sledování rytmických činitelů, jež působí po celé zkoumané období, umožňuje zachycení členitého tématu v jeho kontinuitě, ale nevylučuje ani konkrétní odpovědi na dílčí zájmy čtenáře zajímajícího se o rytmus svého oblíbeného básníka.



„Je to kniha zásadní, dlouho a netrpělivě očekávaná, a metafora o skleněných perlách, kterou jsem si dovolil použít, chce naznačit, že versologie, jak ji pěstuje Červenka, je vědou náročnou, duchovní a vzrušující – pokud čtenář dokáže v rytmických vzorcích nacházet to, co v nich nacházel románový Mistr hudby… Červenka si ukládá podobnou klauzuru, jakou si ukládala postava z Hesseho románu a jako on ji nemůže a často ani nechce udržet v čisté formě: rytmus je fenoménem básnického významu, duchovních vzryvů a tvořivosti, jehož perlami jsou přízvuky a intonační linie skládané do vzorců, které zasvěcence nadchnou a laika nechají chladným; jsou tedy mnohé z Červenkových zdánlivě neutrálních zjištění implicitními hodnotovými soudy, které často míří k neuralgickému jádru věcí.“

Milan Exner

© Mgr. Eva Strnadová © 2013, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.